| |

Stavba a rytmický priebeh palestrinovskej melódie

Palestrinovská melodika se v mnohých jednotlivostech podobá stavbě c.f.. Obě melodie se v zásadě liší jen rytmicky: kontrapunktické melodie vokálních polyfoniků mají bohatě rozrůzněný rytmus, kdežto c.f. se pohybuje ve velkých notových hodnotách. Přitom se skladatelé vokální polyfonie řídili pokyny o omezených možnostech lidského hlasu a přihlíželi také k obsahu a formě básnické předlohy. Proto k uvedeným pravidlům o stavbě c.f. přibudou jen některé volnosti, které by nebylo možno užít u stavby c.f., a pak hlavně pravidla pro stavbu rytmicky rozrůzněné melodie.

Začátek palestrinovské melodie je shodný jako začátek c.f. (1. nebo 5. stupeň).

Průběh:

  1. Palestrinovská melodika užívá stejně jako c.f. stupňovité postupy, kroky a občasné skoky, které však rytmicky odpovídají textovému podkladu (sylabický nebo melismatický zpěv). Navíc užívá opakovaných tónů, aby se při víceslabičných slovech melodická linie příliš nezneklidňovala. Častěji než opakování tónu se užívá návratů melodie k jednomu a témuž tónu, tzv. melodické ohnisko. Tón k němuž se melodie vrací je obvykle dominantou.

  2. Závislost melodických postupů na metru:

    • v delších hodnotách (celé, půlové, čtvrťové) lze všechny skoky uvádět na kterékoli taktové době

    • v osminových hodnotách:

      • užíváme pouze stupňovitý pohyb (po 2) nebo terciovými kroky

      • stoupající tercie užíváme pouze na lehkých dobách

      • ve smíšeném rytmu (čtvrťová nota + dvě osminové) lze použít i větších skoků

      • Postup melodie přes taktovou čáru:

        • po delší stupňovitě vzestupné řadě postupujeme stejným směrem vždy pouze stupňovitě. Obrátíme-li však směr, můžeme se pohybovat bez omezení (v osminovém pohybu jen o 2 nebo 3).

        • po delší stupňovitě sestupné řadě lze ve stejném směru pokračovat maximálně terciovým krokem, po němž musí melodie pokračovat stupňovitě vzhůru.

Zakončení c.f.:

Palestrinovská melodie končí nejčastěji finálou, může však končit také kvintou nebo tercií závěrečného akordu.

XXX) Závěry, převodní tóny, úprava tónu b

cantus firmus a nejméně 1 kontrapunkt končí vždy finálou (jen výjimečně jiným tónem, tzv. konfinálou)

finála je vždy připravena tzv. převodními tóny

XXX) Citlivé tóny v církevních modech

        • v závěru vícehlasé skladby vždy jeden z kontrapunktů obsahuje citlivý tón a jeho rozvedení do finály

        • jónském a lydickém modu je citlivý tón obsažen jako přirozený tón VII. stupně (citlivý tón stoupající)

        • ve frygickém modu se nachází na II. stupni (citlivý tón klesající)

        • dórském, mixolydickém a aiolském modu vytváříme citlivý tón uměle – zvýšením jejich VII. stupně

Zvláštnosti:

        • ve frygickém modu je opačně umístěný citlivý tón klesající – užíváme jej proto v cantu firmu (cantus firmus do finály postupuje zpravidla stupňovitě směrem dolů)

        • aiolském modu navíc v závěru zvyšujeme i VI. stupeň, chceme-li se vyhnout nezpěvnému postupu zv. 2 mezi VI. a VII. stupněm (vzniká tak melodická mollová stupnice)

Uvedení citlivého tónu:

        • k citlivému tónu postupujeme pouze: a) stupňovitě

b) terciovým krokem shora

Podobné články

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.